NEXTGEN – ENERGETIKA 2035+
Institut pro politiku a společnost organizoval v úterý konferenci na téma Energetika 2035+. Více o programu naleznete zde (https://www.politikaspolecnost.cz/aktualne/nextgen-energetika-2035-2/) včetně záznamu z konference. Protože jsem člověk zvídavý, přihlásil jsem se. Přeci jen není na škodu se občas dozvědět něco více, obzvlášť proto, že od roku 1992 jsem za nákup elektřiny i plynu zodpovídal sám sobě.
Chtěl jsem rovněž porozumět i tomu co bude dál, protože právě energie se stávají naprosto klíčové pro další rozvoj tepelného zpracování.
První téma bylo BEZPEČNÁ ENERGIE ZA FÉROVOU CENU za účasti:
• Karel Havlíček, místopředseda, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR
• Václav Bartuška, zvláštní zmocněnec pro energetickou bezpečnost, Ministerstvo zahraničních věcí
• Alois Míka, poradce KHNP, ČSOB Advisory
• Martin Kašák, ředitel sekce Energetický trh, ČEPS
Druhé téma pak MODERNIZACE A VÝSTAVBA JADERNÝCH ZDROJŮ ČR, což považuji za téma dne.
• Tomáš Kubín, poslanec, Evropský parlament
• Kamil Števanka, vedoucí oddělení rozvoje nových jaderných zdrojů, Ministerstvo průmyslu a obchodu
• Petr Závodský, předseda představenstva a generální ředitel, Elektrárna Dukovany II, Elektrárna Temelín II, ČEZ Group
• Daneš Burket, prezident, Česká nukleární společnost; ředitel sekce Strategie výzkumu a vývoje, Centrum výzkumu Řež
Odpoledne pak pokračovalo tématem INTEGRACE OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ DO ČESKÉ ENERGETIKY s týmem
• Petr Holub, vrchní ředitel sekce ochrany klimatu, Ministerstvo životního prostředí
• Jiří Šimek, CEO, Innogy Energo; místopředseda rady, COGEN Czech
• Martina Krčová, členka Rady, Energetický regulační úřad
• Marek Lang, člen správní rady JRD; místopředseda, Aliance pro energetickou soběstačnost
• Martin Sedlák, programový ředitel, Svaz moderní energetiky
A nakonec téma CESTA K MODERNÍ ENERGETICE SKRZE INOVACE A DIGITALIZACI
• Pavel Tomek, předseda dozorčí rady skupiny, Sokolovská uhelná a SUAS GROUP
• Lukáš Kovanda, hlavní ekonom, Trinity Bank
• Martin Pacovský, investiční ředitel, Arete
• Jana Vránková, analytička, Elektroenergetické datové centrum
• Marek Miltner, výzkumník AI pro udržitelnou energetiku, ČVUT a Stanford University
A co jsem se dozvěděl? Jaký byl můj dojem? Tak za prvé: všechno to byly řeči typu „měly bychom“, „kdyby bylo, nebylo by“, „v budoucnu to uděláme….“ Musím říct, že jsem byl jak v Jiříkově vidění. Ti všichni řečníci dělali, jako by dodnes žádná energetika nebyla, jako by se vlastně nic nestalo, jako by od roku 1992 nestoupla její cena na x-násobek a s vyhlídkou, že tomu ještě zdaleka není konec. K tomu ještě člověk, představující sektor financování KHNP, v každé druhé větě zmínil Putina, což mi tedy připadalo opravdu směšné, jedině snad kdyby Putin byl autorem našeho skvělého Green dealu. Teď už mohu říct, že každý z řečníků a diskutérů měl spoustu titulů, bohatou kariéru jak v politice, tak i v energetice, nikdo ale z nich neřekl nic, co by vypadalo jako plán.
Krásně to shrnul člověk, který tam sice nebyl, ale nelze mu připsat neznalost problému, prof. Ing. Radek Škoda, Ph.D., MSc z TUL Liberec, v souvislosti se situací ohledně tendru na Dukovany.
„Pokud koukáte na mistrovství v hokeji a tým to mistrovství prohraje dvakrát za sebou, tak je potřeba změnit trenéry. Jinak nevyhrajete!“
A přesně takový je i dojem můj. Jestli ti, co v úterý přednášeli, mají být těmi, co naši energetiku zachrání, pak pán Bůh s námi. To, že máme nejdražší energii v Evropě, to je důsledek ovládnutí energetiky politiky, ne těmi, co tu elektriku vyrábí nebo potřebují. Už jsem o tom psal např. zde https://www.jstconsultancy.cz/dukovany-v-kalirne/, nebo zde https://www.jstconsultancy.cz/elektrina-jeste-jednou/ a zde https://www.jstconsultancy.cz/jak-nas-cez-odira/. Problém není ani v Lipské burze nebo v emisních povolenkách, i když cena kolem 90 €/MWh není nic, co by mne těšilo. V přepočtu 2,25 Kč/KWh za silovou elektriku je to jen nárůst o 125% oproti minulosti. Ještě v roce 2013, když jsem elektriku pro Bodycote nakupoval já, byla její cena kolem 40 €/kWh, tedy 1 Kč/kWh. To ale nebylo vůbec vzdáleno od dob, kdy jsme v roce 1992 začínali s první kalírnou. Pokud tedy došlo ke zvratu, tak kolem roku 2020, a jediná souvislost která zde je, je v ceně zemního plynu, která tvoří závěrnou cenu na energetické burze.
Kdyby to byla energie jaderná, není co řešit. V Německu ale převládl názor jiný, a tak to dopadá tak jak je popsáno zde:
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/nemecko-uzavre-vsechny-jaderne-elektrarny-nyni-resi-co-se-sm/r~2e2be7ec137d11ea9b40ac1f6b220ee8/
Tohle politikum se táhne nadále celou Evropou. Evropská komise není jádru nakloněna. A jak to vidím já, bude i nadále dělat vše proto, aby žádný Temelín nebo Dukovany nevznikly. Celá ta hra na tendry se tak stala opravdu hrou, končící tím, co popisuje profesor Škoda. Nechci tady vytvářet konspirační teorie, ale jak píše profesor Škoda:
„V průběhu procesu ministerstva průmyslu, financí a společnost ČEZ změnily strukturu společnosti Elektrárna Dukovany 2. A tím, že změnili strukturu této společnosti, znovu budou muset žádat o notifikaci u Evropské komise. Notifikace je akt, kdy chcete z veřejných prostředků podporovat nějaký soukromý subjekt. Tento akt tady proběhl už na jeden reaktor. Ale tím, že změnili strukturu EDU 2, budou to muset znovu udělat na jeden reaktor, a pak to rozšířit na dva. Minule jim to trvalo dva roky.“
Je to tedy opravdu jen nedbalost, neznalost anebo záměr? Raději nedomýšlet. Už jen ta věta o podpoře soukromého subjektu z veřejných zdrojů je varující, protože okamžitě vzniká otázka, proč je strategický zdroj energie je ještě stále soukromou, nebo spíše polosoukromou společností? Pamatujete na kuponovou privatizaci? I já jsem vlastnil akcie ČEZ. A jestli stát dokázal ve veřejném zájmu vyvlastnit naši první kalírnu HT-PROGRES v Puškinově ulici, jen proto, aby se lyžaři dostali lépe na Ještěd, pak co více si představit pod pojmem „veřejný zájem“ než energetickou bezpečnost státu.
Evropská komise, výkonný orgán EU, se na to dívá jinak. Tento výkonný orgán má 27 komisařů, a když se kouknu na jejich složení, je jasné, že nová notifikace na změněnou strukturu vlastníků nemá šanci.
Na konferenci padlo jediné smysluplné od Tomáše Kubína z evropského parlamentu. Nemáme zákon o státním zájmu. Kdyby byl, můžeme si to rozhodnout sami, protože se jedná o naši energetickou bezpečnost.
Bylo zde zmíněno, že např. Rakousko nebo Německo takový zákon mají, a ten byl uplatněn na rozšíření ropovodu TAL z Terstu do Německa. Stavební povoleni bylo zajištěno během 2 měsíců!! Jenže zase v jaké je to poloze … nikdo zde na konferenci nesdělil, že by takový zákon již byl v parlamentu, nikdo nesdělil, že by takový zákon připravoval nebo že vůbec na něm někdo pracuje. Pouze vzdychání, co kdyby, kdyby …
Na konferenci padlo i to, že Evropská komise rozhodla, že energie z jádra nemůže poskytovat zelený vodík, tak mám pochyby, že by se smířila s tím, že závěrnou energií na burze bude energie z jádra, a ne z plynu. https://www.reuters.com/sustainability/climate-energy/eu-riles-nuclear-industry-with-delay-low-carbon-hydrogen-rules-2025-05-13/. Odložení rozhodnutí do roku 2028 je úplná katastrofa nejenom pro jádro, ale i pro vodík.
Takže když to sesumíruji, celé tohle divadlo bylo k ničemu, protože tohle je prohra politiků, ne energetiků. Co ale z diskuse přímo dýchalo, bylo konstatovaní, že vlastně to postupné zdražování energie nemá žádného viníka, a že pouze shodou okolností postupné, plíživé kroky nás dovedly do této situace. Je to ale jako s kalením. Pokud je výsledek chybný, buď byl chybný vstup, anebo byla chybně stanovena cesta ……
Na tomto grafu dole je vidět rozdíl v energetické politice jednotlivých států. Všichni nakupují na EEX v Lipsku, nebo v rámci jednotného evropského trhu s elektřinou (tzv. Single Day-Ahead Coupling, SDAC), od podobných subjektů. Všichni tedy nakupují za téměř shodnou cenu. Ve výsledku ale cena elektriky je v Německu je téměř 2x větší jak ve Španělsku nebo Švédsku.
Je to tedy stát a jeho politika, která vytváří koncovou cenu pro spotřebitele, ne ono tajemné „ONO“, za které nikdo nemůže, a které nikdy nikdo v podstatě neviděl. Ty výchozí podmínky jsou v podstatě stejné a rovnocenné pro všechny. Cena z burzy EEX je včetně emisních povolenek. Čistá energie bude tedy kolem 1,6 Kč/kWh (cca 64 €/kWh), povolenky k tomu přidají nějakých 0,6 Kč/kWh (24 €/kWh). To ale jen proto, že náš energetický mix je stále vysoký, v roce 2023, 370 gCO2/kWh. Kdybychom přidali energie z jádra, s nulovými emisemi, pak tato hodnota klesne stejně jako cena silové elektřiny. V celkové ceně ale není role povolenek tak výrazná, jako role státu a jeho chuti přidávat další zkratky a finanční zátěže.
Na konferenci padla ještě jedna poznámka, ve formě dotazu z publika. „Proč státy s největším podílem zelené energie mají tuto energii nejdražší?“. Z uvedeného grafu to tak zřejmé není, nicméně by mělo platit to, že čím zelenější je energie, tím by měla být levnější. Takovouto politiku bych viděl jako motivační. Ve skutečnosti to, co ale nevyberou od nás na silové elektřině, stát se pokusí vybrat na poplatcích za distribuci, za rezervovaný příkon, za OTE, za POZE, za ČEPS, nově ale i za ETD. Ono se vlastně vždycky najde nějaká zkratka, která nám řekne, že jsme platili málo …
Jak si to tedy celé přeložit? Protože volby do evropského parlamentu byly vloni, a délka mandátu komisařů je 5 let, tedy další 4 roky se nic nezmění.
Protože každá země má jednoho komisaře, a protože zelení komisaři převažují, není šance na změnu názoru komise do doby, než se změní názory zemí s rozhodujícími hlasy, pro nás je to hlavně Německo a Rakousko. Přitom je zajímavé, že právě Rakousko je největší konzument naší energie, a v Německu bez naší energie si můžou v noci vypnout lednice.
Je to tedy absolutní bizár a východisko vidím tedy jen v tom Zákoně o státním zájmu. Ten musí přijít co nejdříve, ještě před tím, než vyhyne celá generace techniků, co postavili Temelín a Dukovany. Souběžně je ale nutno převést celý ČEZ pod vlastnictví státu. Není přeci možné, aby strategickou energetickou bezpečnost určovali soukromníci.
V každém případě, kalírny s levnější energií počítat nemohou. Bude velký tlak na úspory, a to je šance pro nové pece. Takže vlastně všechno špatné, k něčemu dobré?
A perlička nakonec? V Plzni, v rámci Doosan Škoda Power se rekonstruují obří pece bývalé reaktorovny. Kdo z vás je někdy viděl, má představu o jejich velikosti a nákladech. Po tomhle výbuchu nás ti Korejci opravdu rádi mít nebudou. Co je ale horšího, ztrácíme další roky pro generaci, která držela know-how, a to je asi ta největší ze všech možných škod. Po ztrátě POLDI Kladno, po likvidaci Pilsen Steel je to další hřebík do naší ocelové rakve.
Jiří Stanislav
17. května 2025
