FIT55
Tak nám odsouhlasili balíček FIT 55, tedy že snížíme do roku 2030 emise o 55% vůči dnešnímu stavu. Protože normální smrtelník si zatím nic moc nedokáže představit, tak jsem se pokusil sám sobě najít nějaké vysvětlení. Když už na to chci nadávat, tak ať alespoň vím proč.
Základem je tento diagram (KPMG 2021):
- Plastics Tax – Za každý nerecyklovaný kilogram plastu by měl stát podvést do unijní kasy 0,80 EUR, tedy zhruba 20 Kč. Dopad na kalírny bude prakticky nula.
- Energy Taxation Directive, (ETD) – zdanění spotřeby energie. Jejím smyslem je, aby spotřebitelé přednostně spotřebovávali zelenější energie. Ty lze srovnat do této stupnice, je zde uvedena i očekávaná daň.
V případě kalírny a elektricky topených pecí to tedy bude 0,15 EUR/GGJ, tj. 0,15 EUR na 277,8 kWh, tj. 0,0005399 EUR/kWh, tj. 0,0129 CZK/kWh. Při ceně elektrické energie 5 CZK bez DPH/kWh to reprezentuje nárůst o 0,258 %. Daňové zatížení pro kalírny bude tedy minimální.
Pokud ale budeme topit zemním plynem, pak sazba je 0,6 EUR na 277,8 kWh, tj. 0,0215 EUR/kWh, tj. 0,051 CZK/kWh. Nárůst je tedy 1,02%.
Ostatní typy vytápění pecí lze téměř vyloučit, v kalírnách se neprojeví.
Typická kalírna s elektricky topenými vakuovými pecemi, s obratem kolem 4 mil. EUR spotřebuje ročně přibližně 3 GWh elektrické energie. Při ceně 5 CZK/kWh je to nákladově 15 mil. CZK ročně. Nová daň zvýší náklady kalírny o 38 700 Kč ročně.
Obdobná velikost kalírny, ale s pecemi topenými plynem, spotřebuje opět zhruba 3 GWh energie ročně. Při ceně plynu např. 2,5 CZK/kWh je roční náklad na zemní plyn 7,5 mil. Kč, nová daň z FIT 55 je ale již 153 000 Kč ročně. I když ani to není částka smrtelná, je ale již podstatně vyšší než u topení elektrikou. Měla by být motivací k tomu, aby kalírna zajistila takové úspory ve spotřebě energie, kompenzující náklady na tuto daň. Stačí tedy úspora 1,02% ve spotřebě, a dopad daně bude nulový.
- Carbon Border Adjustment Mechanism (CBAM) se kalíren rovněž netýká. Pouze říká, že pokud se doveze zboží, tedy i energie, se zemí, zatěžující emisemi zboží více jak v cílové zemi, uplatní se rozdílová daň na toto zboží při vstupu do země, tzv. uhlíkové clo
- Emission Trading System (ETS) – Nákup jedné emisní povolenky představuje pro jejího držitele oprávnění k vypuštění do ovzduší jedné tuny oxidu uhličitého, případně oxidu dusného, perfluorovaných derivátů uhlovodíků, metanu, chlorfluorderivátů uhlovodíků nebo hexafluoridu sírového
Emisní povolenky se vztahují na elektrárny, letadla létající mezi letišti v EU, Norsku a na Islandu, a společnosti z energeticky náročných průmyslových odvětví – např. chemický průmysl, rafinérie, výroba oceli, železa, vápna, cementu, celulózy, papíru apod. V systému je zahrnuto přibližně 11 000 elektráren a výrobních zařízení a 600 provozovatelů letadel.
S povolenkami se obchoduje na základě systému EU pro obchodování s emisemi (ETS), jenž stanovuje stropy emisí neboli maximální celkové množství určitých skleníkových plynů, které mohou vypouštět do ovzduší společnosti a jejich zařízení zahrnutá do systému
Každý výše uvedený znečišťovatel musí nakoupit v systému ETS tolik povolenek, kolik jich odpovídá jím vytvořeným množstvím skleníkových plynů. Cena povolenky je variabilní a v současné době se pohybuje na úrovni 100 EUR (viz graf).
Pokud to zdroji znečištění náhodu nevyjde, pak pokuta za nesplnění této povinnosti činí 100 EUR za každou vypuštěnou tunu ekvivalentu CO2 nepokrytou povolenkou, přičemž i po zaplacení pokuty povinnost provozovatele vyřadit povolenky trvá. Cena za povolenky se tedy zdvojnásobí.
Zdroj: https://www.kurzy.cz/komodity/emisni-povolenky-cena/
Náklady na povolenky jdou do nákladů zdroje elektřiny a jsou tedy součástí ceny za energii, se kterou dodavatel elektřiny vstupuje na Lipskou energetickou burzu.
Na burze se pak shromáždí všechny poptávky a proti nim elektrárny pošlou své nabídky a množství, která jsou schopny vyrobit. Na burze se nabídky seřadí od nejlevnějšího zdroje až po nejdražší, v kapacitě, která je potřebná, aby pokryla očekávanou spotřebu.
Naopak při snižování poptávky se nejdražší zdroje přestávají využívat jako první. Samozřejmě do tohoto principu zasahuje i to, že u nejlevnějších zdrojů nemusí být vždy k dispozici plný výkon – nesvítí, nefouká, jaderné elektrárny zase mohou mít plánované odstávky. Tomuto pořadí, ve kterém jsou elektrárny zapínány, se říká merit order.
Zdroj: https://clouglobal.com/european-merit-order-energy-trading-obsolete/
Výsledná cena elektřiny, kterou obdrží všechny elektrárny zapojené do výroby, je cena nejdražšího zdroje, který se pro pokrytí spotřeby musel zapojit. Tomu se říká tzv. závěrná elektrárna. Většinou se v současné době jedná o plynové elektrárny, kde vidíme jasnou souvislost, proč se zvyšující se cenou plynu rapidně roste i cena elektřiny. Do celého procesu navíc vstupuje časová a finanční náročnost vypnutí/zapnutí výroby. Ta je u jaderných elektráren takřka nemožná (běží pořád), plynové jsou velmi flexibilní, a proto jsou využívané jako záložní zdroj pro vykrytí období, kdy nefungují obnovitelné zdroje.
Celkově to tedy znamená, že čím vyšší je poptávka po elektřině, tím více se musí zapojovat dražší a dražší zdroje, což navyšuje cenu elektřiny pro celý trh.
Problém ceny elektrické energie není tedy ve výrobních nákladech, ale v tom, jaká je cena za závěrnou elektrárnu. V níže uvedeném zdroji je tento příklad fungování Lipské burzy:
„Pro ilustraci si představme dva pekaře. Jeden je (díky zkušenostem, schopnějším lidem, lepším technologiím) schopen upéct chléb za 20 Kč. Druhý, který má jinak nastavený provoz, upeče chléb za 50 Kč. Oba jsou srovnatelné kvality a chutě, pekaři musí na trh dodávat oba, aby pokryli celkovou poptávku ve městě.
Druhý pekař nemůže chléb prodávat za méně než 55 Kč, jinak by nepokryl ani svoje náklady a byl ve ztrátě. První jej sice upekl za 20 Kč, ale bude ho prodávat také za 55 Kč stejně jako jeho konkurent (závěrný zdroj). Proč by měl prodávat levněji, když konkurent má cenu 55 Kč a poptávka ve městě je dostatečná? Generuje mu to krásný zisk a může se dál rozvíjet. Pokud by ve městě byla poptávka nižší, tak by prodával za 45 Kč a o chléb dražšího konkurenta by kvůli nedostatečné poptávce nebyl zájem.“
Vrátíme-li se k energetice, pokud plynové elektrárny nebudou moci vyrábět elektřinu tak, aby pokryly svoje náklady agenerovaly alespoň minimální zisk, zřejmě ji nebudou vyrábět vůbec. To ale znamená méně vyrobené elektřiny, než kolik je třeba. Jak určitě z ekonomie víme, to s sebou nese další růst ceny, současně uzavírání některých podniků, na které elektřina nezbyde, případně řízené blackouty a elektřinu na příděl.
Na druhou stranu pro elektrárny, které mají nižší výrobní náklady je tento princip výhodný, protože jim generuje finance na další investice. Dává nám i odpověď na to, kde se berou rekordní zisky ČEZ nebo finanční zdroje na obnovitelnou energii.
Zdroj:
https://www.lpenergy.cz/proc-rostou-ceny-elektriny-3-dil-ctyri-hlavni-duvody-extremnich-cen/
Závěrnou elektrárnou je na společném evropském trhu nyní elektrárna spalující zemní plyn. Nebylo tomu tak vždycky – v dobách levného plynu se pravidelně stávalo, že roli závěrného zdroje obsadila elektrárna spalující uhlí. Nicméně od ledna 2021 cena černého uhlí na globálních trzích vzrostla trojnásobně, zatímco zemní plyn zdražil na šestnáctinásobek. Plynové elektrárny tak nyní mají svojí pozici závěrného, a tedy nejdražšího zdroje jistou. Z toho mimo jiné vyplývá, že provozovatelé uhelných elektráren nyní, bez ohledu na vysokou cenu povolenky, královsky vydělávají – jejich provozní náklady ve srovnání s plynovými elektrárnami byly v minulých dnech zhruba o 66 až 80 procent nižší.
Cena elektřiny není tedy vázána na náklady její výroby, ale na náklady její výroby v nejdražší závěrné elektrárně. Protože je to elektrárna založená na spalování zemního plynu, je zde přímá vazba mezi cenou zemního plynu a cenou elektřiny.
Na následujících diagramech je vidět sousledný pohyb cen elektřiny a zemního plynu. Není to ale proto, že by zemní plyn by hlavním nebo významným zdrojem elektřiny, ale proto, že představuje závěrnou elektrárnu, tvořící finální cenu na burze (European Energy Exchange (EEX)).
Na dalším grafu je vidět závislost mezi cenou plynu, podílem emisních povolenek na výrobě elektřiny a cenou za elektřinu. Pokud tedy budou ceny plynu vysoké, bude vysoká cena za elektřinu ze závěrné elektrárny. Nezávisle na tom se bude pohybovat cena za emisní povolenky, ale jenom zdánlivě. Čím méně ekologicky se bude elektřina vyrábět, tím méně bude volných emisních povolenek na trhu ETS, a tím dražší bude povolenka.
Zdroj: https://www.eurelectric.org/power-prices/
A jdeme do finále. Náš dodavatel elektrické energie na Lipské burze pro nás nakoupí elektřinu. Paradoxně, když to bude ČEZ, tak naše cena nebude oněch pověstných 0,6 CZK za 1 kWh, ale cena za závěrnou elektrárnu v době nákupu, a to je plynem topená elektrárna. Ta je dnes postižena nejen vysokými cenami za zemní plyn, ale trvalou, v podstatě neměnnou ekologickou zátěží ve výši minimálně 220 gCO2/1 kWh energie.
Když pominu zastropování energie na 5 CZK bez DPH, pak rozdíl mez výrobními náklady a prodejní cenou koncovému uživatele na burze je ziskem ČEZ.
Následně ale přichází ještě další, státem regulované daně a poplatky. K neregulované ceně za silovou elektřinu přibydou položky:
- Distribuční poplatky
- Poplatek za rezervovaný příkon
- Příspěvek na výrobu z obnovitelných zdrojů energie
- Poplatek za systémové služby
- Poplatek operátorovi trhu
K těmto položkám nově přibude ETD, tedy daň za uhlíkovou stopu v energii obsažené, v tomto případě za spotřebovanou elektřinu, a v některých případech i uhlíkové clo. Pro domácnosti navíc i DPH ve výši 21%.
Pro názornost cena elektřiny pro domácnost, tarif Comfort, ČEZ, sazba D02d, jistič 3×25 A, zdroj https://dspace.cvut.cz/handle/10467/62067
Jiný pohled je přímo na elektřinu pro kalírnu, připojenou na vysoké napětí (VN), obrat zhruba 4 mil. EUR, spotřeba měsíčně 400 MWh, roční rezervovaná kapacita, nasmlouvané ¼ maximum 900 kW, plná kompenzace účiníku, aplikovaná ekologická daň, i když pro rok 2023 byla tato položka anulována. Čísla je nutno ale brát orientačně, mohou se ve skutečnosti lišit jak podle distributora, tak i podle spotřebitele.
Vlastní cena za silovou elektřinu, včetně nákladů na emise, je tedy zhruba 55% celkové ceny, a to je cena, za kterou nakupujeme energii na EEX v Lipsku. Zbytek jsou různé poplatky a daně, víceméně již lokálního charakteru. Protože hodnoty pro ETD a CBAM nebyl doposud stanoveny, jejich hodnota je pouhým odhadem na základě publikovaných čísel.
Co se mi na tom nelíbí? No snad všechno. Když už začnu s tou Lipskou burzou a s příkladem těch pekařů. Myšlenka, že zisky z prodeje na burze budou konzumovat jen ti nejlepší je sice zdánlivě pěkná, na druhé straně ale co vlastně podporujeme? Existuje vůbec v tomto oboru tržní mechanismus? Pokud ano, tak ty nejdražší zdroje by měly zkrachovat. Tedy i pekař, který peče za 50 Kč nemá na trhu co dělat. Naopak ten, co peče levně, by měl růst, ale souběžně by tržní cena měla klesat. Jenže tím, že cena energie je dnes vázána na závěrný zdroj, což je elektrárna s nejvyšší cenou, na zemní plyn, pak paradoxně tato situace podporuje výrazně energii z uhlí, čerpající zcela nechtěně zisky z tržní distorze cen zemního plynu.
Je zde ale další paradox. Argumentace ve prospěch tržního mechanismu na EEX je neodolatelná. Který podnikatel si ale může dovolit udržovat závěrnou plynovou elektrárnu, která bude spouštěna jen tehdy, bude-li vysoká poptávka? Jenže v té zbývající době bude odstavena. Ekonomika závěrné elektrárny bude tedy spíše ztrátová nežli zisková. Aby takovýto zdroj mohl vůbec na trhu přežít, musí být udržován netržně, buď přerozdělením zisku předchozích zdrojů nebo dotacemi. Tržní chování EEX je tedy spíše netržní.
A co vlastně v Lipsku prodáváme? Pokud se týká CZ, tak jen výhradně to, co postavili komunisti. Tedy především energii z jádra, levnou a ekologicky nezávadnou, s minimální uhlíkovou stopou. A co za to dostáváme? Elektřinu 5x dražší než jsme nabídli. A protože zemní plyn je za ceny, odpovídající destrukci Nord Streamu, tak celá tato směšná zelená aktivita vede k tomu, že paradoxně podporujeme zdroje elektřiny s tou nejhorší uhlíkovou stopou.
Není to ale tak dávno, kdy kotlíkové dotace na překlopení domácností z uhlí na zemní plyn byly zásadní vládní prioritou. A bum, uběhly dva roky a vše se musí zahodit. Všichni, co investovali do ekologických plynových kotlů je nyní musí vyhodit a nahradit tepelnými čerpadly, jejichž chod je ale zcela závislý na elektřině. A pokud nesvítí slunce nebo nefouká, jsou poháněny elektřinou za ceny, plynoucí z neekologických uhelných nebo plynových elektráren.
Celkově mi to připomíná takového opačného Jánošíka, kdy chudým bereme a bohatým rozdáváme. A argument, že se musíme osvobodit od zemního plynu? No to je úplná blbost. Jakmile kromě jaderných elektráren vypneme i elektrárny plynem topené, není to čím nahradit. Nabídka elektřiny výrazně poklesne a povede to jen k dalšímu růstu cen. Podle níže uvedené statistiky Evropa používá cca 20% energie z plynových zdrojů. V některých státech se ale jedná o primární zdroj. Takovýto zásah by měl smrtelné účinky.
Zdroj: https://www.visualcapitalist.com/mapped-europes-biggest-sources-of-electricity-by-country/
Pokud se vrátím ke kalírnám, z výše uvedeného je zřejmé, že zcela zásadní pro jejich ekonomiku je cena za silovou energii. Tedy cena tvořená na burze v Lipsku, vázaná na závěrný zdroj. Ta tvoří 55% celkové ceny za elektřinu. I kdybychom zrušili emisní povolenky, ušetříme kolem 8 až 9% za cenu energie v případě, že tato elektřina pochází z plynových elektráren (počítám 220 gCO2/kWh). Pokud ale závěrným zdrojem bude jádro, pak cena za emisní povolenky se bude blížit limitně k nule. Je publikováno, že jádro je zdrojem 5 – 33 g CO2/kWh, tedy i ekologicky jsme na tom 10 a vícekrát lépe.
Kam ale dnes vlastně míříme? Pokud bychom se vrátili k levnému zemnímu plynu, důsledkem bude, že závěrnou elektrárnou se opět stane uhlí. V případě, že všechny levnější a ekologické zdroje nepokryjí poptávku, bude právě tento, nejméně ekologický zdroj stimulovat výslednou cenu. Z hlediska tržního mechanismu by se ale mělo stát to, že tento zdroj půjde do insolvence, stejně jako onen pekař. Jenže naši politikové si myslí něco jiného.
Zdroj: https://faktaoklimatu.cz/explainery/cena-elektriny-na-trhu
Škody z této politiky budou zcela jistě větší jak užitek. Ona totiž sanace všech zkrachovalých výrob bude ve výsledku dražší než dočasná sanace průmyslových cen energie. V Německu už začali .. https://www.stahl-online.de/medieninformationen/industriestrompreis-fuer-energieintensive-unternehmen-brueckenstrompreis-unterstuetzt-weg-in-die-klimaneutralitaet/
Je zaveden nový termín „dočasná překlenovací cena energie pro průmysl“ a je cílena na hodnotu 5 až 6 centů za 1kWh, což je po přepočtu 1,2 až 1,5 CZK/kWh. Kerstin Maria Rippel, generální ředitelka Sdružení ocelářského průmyslu dne 5. května 2023 konstatovala:
„I kdyby nakonec muselo existovat tržní a nedotované řešení, je nyní naléhavě zapotřebí transformační cena elektřiny ve výši 4 až maximálně 6 centů/kWh jako překlenovací řešení pro přechodné období. Výslovně vítáme koncept, který poskytuje proveditelné řešení podle zákona o státní podpoře jako základ pro diskusi.“
Sama Evropská komise už ale vidí taky neudržitelnost stávající situace. V současné době se diskutují tři hlavní návrhy:
- přijetí stropu pro výnosy z technologií výroby elektřiny v rámci okrajových oblastí;
- vytvoření dvou samostatných energetických burz, jedné pro aktiva vytvářející nízké mezní náklady a jedné pro aktiva s vysokými mezními náklady;
- vyplacení dotace plynovým elektrárnám na nákup výroby elektřiny na zemní plyn
Na následujícím grafu je pak vidět, za co vlastně máme platit.
Zdroj: https://faktaoklimatu.cz/explainery/cena-elektriny-na-trhu
Pokud by se uplatnil cenový limit na zemní plyn pro výrobu elektřiny, vzniká zajímavý prostor na snížení ceny. Možná až na poloviční hodnotu.
Závěrem tedy mohu konstatovat, že to, co nově zavádí politika FIT55, nás v podstatě ovlivní daleko méně než to, co jsme si vytvořili naší politikou na Lipské burze. Ať již se jedná o uhlíkovou daň nebo uhlíkové clo na dovozy energie z oblastí mimo EU. Nemám s tím zásadní problém. Jen bohužel musím konstatovat, že žádný spotřebitel nevyřeší za stát závěrný zdroj, kriticky ovlivňující cenu energie. Tady selhali politici. A to, že se zabývají recyklovanými brčky? Asi už vědí dopředu, že je budeme potřebovat pro zajištění dýchání pod vodou.
Jiří Stanislav
10. května 2023
