Elektromobilta II aneb s elektro auty na Kimberley?
V prvním díle jsem se rozepsal o typech aut pro elektromobilitu z článku na Linkedin. Na tom by nebylo nic divného. Nicméně v odkazu na literaturu je australský projekt elektrifikace trasy po Západní Austrálii, na Kimberley. až do Darwinu, s odbočkami po aboriginských rezervacích.
Tak to mne opravdu rozesmálo. Většina čtenářů ani asi vůbec neví kde to je, ale protože jsem tam kdysi byl oslavit své kulaté 50-tiny, a fotit slanovodní krokodýly, tak to zkusím popsat. Již tenkrát jsem tento výlet nazval “Kimberley, cesta peklem do ráje”.
Na mapě v horní části jsou místa označená jako Broom, to je hlavní město Kimberley, Derby, Fitzroy Crossing, Warmun, Kununura. Nic vám to neříká? Z Perthu do Kununury je to 3021 km a jeli jsme to zhruba týden.
Hlavní páteřní komunikace na Kimberley je silnice nazvaná Gibb River Road. Na Google mapách to nenajdeme, ani na mapách Seznam.cz. Ta tehdy vypadala takto. Brázda v buši vyhloubená a zarovnaná skrajperem.
Kromě klokanů, pár místních Aboriginců nebo zaměstnanců nekonečných dobytkářských farem, po ní nikdo nejezdil. Pokud ale už po ní někdo jede, tak 100% ve vozidle Toyota, jakéhokoliv typu nebo stáří, a to včetně aboriginských matek vozících své děti do školy. Frekvence? Jedno auto za den.
Protože Kimberley spadá do oblasti monzunových dešťů, velkou část sezóny může být pod vodou a je tedy proto neprůjezdná.
Poslední benzínová pumpa u Imintji Community byla zhruba 220 km severně od Derby, a pak dál už nic. Místní auta zde byla proto vybavena jednak velkou nádrží, a jednak buď ještě druhou nádrží nebo mnoha kanystry.
A protože z Broomu do Kalumburu je to po této krásné červené cestě zhruba 880 km, tak od poslední pumpy bylo potřeba k další pumpě ujet 660 km.
Když jsem shlédnul dojezdové vzdálenosti pro BEV, kde vede Hyundai KONA se 484 km, tak to nějak nevychází. A to přitom mluvíme o hlavní silnici Gibb River Road. Jenže mezi farmami nebo aboriginskými stanicemi je to taky třeba 100 km a více, ale v terénu, v poušti, v buši, kde se jede krokem. Představa, že mi tady dojde baterie mne opravdu děsí. A jak se dovolat záchrany? To taky není jednoduchý, nebo alespoň nebylo. Tady prostě není žádný mobilní signál. Taky proč, klokani si nevolají.
S nabíjecími stanicemi je to tady podobné. Nepředpokládám, že by kvůli této elektrifikaci natahovali silové kabely stovky kilometrů jen proto, aby jednou za den si tady mohl někdo dobít auto, ale je možné, že zde budou solární stanice a velkokapacitní baterie. Jenže v deštné sezóně týdny prší a prší, slunce nesvítí …
Projekt se rovněž nezabývá tím, jak se na to tváří samotní Aboriginci. Ta země je totiž jejich a je pro ně posvátná. A pochybuji, že by s tím souhlasili.
Co k tomu dodat. Zpočátku jsem se tomu opravdu smál. Když ale domýšlím ty důsledky, tak je to zase jen a jen projekt nějakého politika, který tím chce dokázat, že peníze vybrané z našich daní se dají utratit opravdu tím nejhorším způsobem, na naprostý nesmysl.
A tak tedy asi aboriginským kutilům nezbyde nic jiného než na svoje Tesly přidělat něco podobného jako na tomto obrázku. Je to taková technická revoluce pozpátku, z plného BEV se stane PHEV, nebo raději rovnou ICE 😊
20. září 2022
Jiří Stanislav
