Případová studie poškození velké formy procesem kalení a náhrada škody v soudním řízení

1. Úvod

U zakázkové kalírny bylo objednáno tepelné zpracování tvarové vložky z materiálu 1.2343 ESU, vakuové kalení vložky na 53 + 2 HRc. Bylo objednáno s atestem tepelného zpracování, hmotnost vložky cca 450 kg. Původ materiálu nebyl specifikován, z označení materiálu se bylo možno domnívat, že se jedná o materiál přetavovaný pod struskou.

Obr.č.1  Tvarová vložka                                Obr.č.2  Záznam z procesu  

Vlastní proces byl nastaven na ohřev se dvěma prodlevami na 650 a 850 C, teplota austenitizace 1020 C, doba austenitizace určena od Tc, ochlazování 2 bary přetlaku. Popouštění 2x 560 C. Záznam z procesu nevykazuje žádné anomálie.

Po zakalení byly na tělese vložky zjištěny výrazné trhliny.  Jedna trhlina vycházela z ostrého tvaru na obvodu vložky (červeně označeno na obr. č.1), druhá pak ze svaru, který byl proveden před tepelným zpracováním. Každá z trhlin znamenala 100% znehodnocení vložky bez možnosti opravy.

Obr.č.3  Trhlina z obvodu tělesa                   Obr.č.4  Trhlina  z neošetřeného svaru  

 2. Analýza průběhu zakázky

 Mezi oběma stranami, objednavatelem (žalujícím) a dodavatelem (žalovaný) nebyl žádný smluvní vztah. Na provedení díla byla vystavena poptávka, nabídka a následně objednávka. Jedná se tedy o případ práce na objednávku, která sice nemá charakter smlouvy o dílo, ale má se za to, že se jedná o tento typ smlouvy. Podmínkou je, aby byly naplněny základní náležitosti, a to jsou smluvní strany, předmět díla, a cena. Tyto náležitosti splněny byly.

Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu (§ 2586). V případě, že se dílo provádí na základě pokynů zhotovitele, je dodavatel povinen konat podle nich (§ 2592). Provádění díla musí však zastavit nebo objednateli oznámit jeho pozastavení tehdy, zjistí-li, že pokyny k provádění díla neodpovídají standardním zvyklostem nebo podmínkám (§ 2594).

Otázkou je, na co se dodavatel má dotazovat a do jaké hloubky tak, aby bylo možno specifikovat co má být dodáno a k čemu to má předmět díla sloužit (§ 2594, odst.1). Citace některých paragrafů Občanského zákoníku:

§ 2594

• Zhotovitel upozorní objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu objednatel dal. To neplatí, nemohl-li nevhodnost zjistit ani při vynaložení potřebné péče.
• Překáží-li nevhodná věc nebo příkaz v řádném provádění díla, zhotovitel je v nezbytném rozsahu přeruší až do výměny věci nebo změny příkazu; trvá-li objednatel na provádění díla s použitím předané věci nebo podle daného příkazu, má zhotovitel právo požadovat, aby tak objednatel učinil v písemné formě.
• Zachová-li se zhotovitel podle odstavců 1 a 2, nemá objednatel práva z vady díla vzniklé pro nevhodnost věci nebo příkazu.

 § 2902

Kdo porušil právní povinnost, nebo kdo může a má vědět, že ji poruší, oznámí to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může újma vzniknout, a upozorní ji na možné následky. Splní-li oznamovací povinnost, nemá poškozený právo na náhradu té újmy, které mohl po oznámení zabránit.

Z uvedeného vyplývá, že objednavatel (žalující) i dodavatel (žalovaný) mají určité povinnosti. Objednavatel má za povinnost sdělit pravdivě všechny potřebné náležitosti, které by mohly ovlivnit kvalitu dodaného díla, a naopak dodavatel má za povinnost sdělit objednavateli všechny námitky, které by mohly kvalitu díla ohrozit.

Protože trhliny jsou dvojího charakteru, v případě první trhliny z návaru objednavatel (žalující) měl za povinnost informovat kalírnu o vyvařování vložky před tepelným zpracováním, a o tom, že tento svar nebyl proveden dle doporučení výrobce oceli. Nebyl ani ošetřen následnými žíhacími proces. Otázkou je, jestli dodavatel (žalovaný) toto nemohl zjistit při vynaložení potřebné péče sám. Protože ale svar byl na spodní straně formy, která nebyla bez otočení formy jeřábem viditelná, pak je otázkou, zda i dodavatel (žalovaný) nezanedbal svoje povinnosti tím, že dodanou vložku řádně neprohlédnul, anebo naopak, zdali nutnost otočit takto velkou vložku a zkoumat ji i odspodu nepřekračuje meze obvyklého zkoumání.

Pokud se týká druhé trhliny, pak nesprávně ošetřený tvar s ostrým rohem, generující vysoká tahová napětí při ochlazování vložky během kalení, byl viditelný a měl být rozporován dodavatelem (žalovaným) před vlastním zpracováním. Protože ale tento typ trhliny je podmíněn nejenom správně vedeným procesem kalení, ale i vstupní kvalitou materiálu, je v tomto případě nutno se zabývat i výchozím materiálem, a to, jestli jeho kvalita nemohla znamenat snížení pevnostních vlastností materiálu.

Tepelné zpracování kovů patří do tzv. zvláštních procesů, které provádí změnu stavu dodaného materiálu na nový stav tepelným procesem dle požadavku zákazníka. Pro posouzení příčin poškození je tedy nutno znát výchozí stav a konečný stav materiálu po tepelném procesu.  Znalost stavu oceli před tepelným zpracováním je na objednávajícím (žalujícím), jehož povinností je jednak materiál správně objednat v požadované kvalitě, a jednak následně tuto kvalitu zkontrolovat po dodání materiálu od dodavatele oceli, a rovněž kdykoliv později, právě z důvodu potenciálních reklamací, deklarovat.

Při zkoumání dokumentace bylo zjištěno, že materiál s označením 1.2343 ESU byl nakoupen u dodavatele, který ocel překupuje. Ten nebyl schopen doložit vstupní kvalitu ani původ oceli.

Znalost konečného stavu lze stanovit pouze a výhradně na základě posouzení struktury materiálu po tepelném zpracování, přičemž za určitých předpokladů lze na základě znalosti konečného stavu odvodit i stav výchozí.  Vzorky pro hodnocení konečného stavu je nutno odebrat přímo z formy nebo nástroje, pokud možno z oblasti trhliny. Protože ale objednavatel (žalující) vložku sešrotoval ještě dříve, než mohlo dojít k odběru vzorků, toto zkoumání nemohlo být provedeno.

3. Diskuze

Při zkoumání celého případu byla učiněna následující konstatování:

• Objednavatel (žalující) použil materiál, který byl sice obecně správně specifikovaný jako 1.2343 ESU, v rámci vstupní kontroly si ale tuto kvalitu neověřil. Lze se tedy pouze domnívat, že se jednalo o tento materiál, vzhledem k charakteru trhliny lze o tom vážně pochybovat
• Objednavatel oceli (žalující) neomezil dodavatele oceli další specifikací, která by přesně definovala nakupovaný stav z hlediska čistoty oceli, velikosti zrna, množství a typ primárních karbidů, směru vláken, popř. hodnotou rázové houževnatosti, a na jejichž základě by mohl provést vstupní kontrolu a ověřit si tak jakost dodávky
• Dodavatel oceli dodal materiál bez další specifikace a atestu. Tím sice reagoval na objednávku výrobce vložky, která žádnou další specifikaci neměla, nicméně jako specialista na hutní materiál měl vědět, že u takovéhoto materiálu je potřeba definovat strukturní vlastnosti, a to nejen pro celý blok materiálu, ale i pro každý kus z tohoto bloku oddělený. To nebyl schopen doložit
• Objednavatel tepelného zpracování (žalující) po chybném obrábění vložku vyvařil aniž by dodržel předepsané postupy (typ elektrody, podmínky navařování za zvýšené teploty). Po navařování neprovedl žíhání svaru a neinformoval ani dodavatele tepelného zpracování o této skutečnosti.
• Objednavatel tepelného zpracování (žalující) vyrobil v některých partiích vložku s tvary bez rádiusů nebo s minimálními rádiusy, které generují zvýšená tahová napětí. Tím sám sebe vystavil zvýšeným rizikům vzniku trhlin.
• Objednavatel tepelného zpracování (žalující) sešrotoval poškozenou vložku ještě dříve, než z ní mohly být odebrány vzorky pro analýzu. Tím v podstatě znemožnil zkoumání skutečných příčin poškození
• Dodavatel tepelného zpracování (žalovaný) neupozornil objednavatele na nevhodné tvary a nevyžádal si písemný souhlas objednavatele s pokračováním v díle
• Dodavatel tepelného zpracování (žalovaný) zvolil parametry tepelného zpracování (kalící teplota 1020 C) v souladu s podmínkami obvyklými, tedy pro zpracování oceli 1.2343 dle DIN normy, a bez ohledu na nesprávně formulovanou objednávku uplatnil 2 popouštění jako minimální zpracování pro tento typ materiálu. Je k diskuzi, jestli by nižší teplota kalení (990-1000 C) vedla k úspěchu. Současně je ale nutno konstatovat, že volba podmínek tepelného zpracování by měla vycházet z předpisu výrobce oceli, který ale nebyl znám!!!
• Dodavatel tepelného zpracování (žalovaný) zvolil parametry tepelného zpracování v souladu s účelem použití, forma na výrobu světlometů, kde požadovanou základní vlastností je čistota materiálu a jeho leštitelnost, a ne jeho maximální houževnatost. Proto zvolil správně rychlost ochlazování 2 bary přetlaku
• Dodavatel tepelného zpracování (žalovaný) s ohledem na kritické tvary měl při ochlazování (kalení) zařadit jednu nebo více vyrovnávacích prodlev pro snížení napětí. Bez znalosti jakosti vstupního materiálu nelze ale specifikovat míru vlivu na výsledek

4. Závěr

 Na základě hodnocení výše uvedených skutečností, které jednoznačně prokazují vady procesu na straně objednavatele (žalujícího), s ohledem na dva znalecké posudky ve věci, které na tyto skutečnosti poukazují, vzal žalobce svoji žalobu zpět. Žalovaná strana se vzdala nároků na náhradu nákladů na soudní řízení. Soud zastavil řízení dle § 96, odstavec 1 a 2, zákona č. 99/1993 občanského soudního řádu, a současně dle ustanovení §146, odst. 1, písmeno b) o.s.ř. rozhodl o nákladech řízení

Z hlediska procesních úkonů platí, že žalující musí prokázat žalovanému pochybení, na jejichž základě vznikla vada nebo škoda. V případě škody pak musí prokázat příčinnou souvislost mezi vadou a škodou. V případě žaloby na nesprávně provedené tepelné zpracování je tedy potřeba vědět, že ten, kdo žaluje (např. výrobce nástroje) musí prokázat pochybení kalírny. U většiny zakázkových kalíren, které jsou etablovány na českém trhu, jsou všechny procesní a dokumentační postupy zavedeny a tyto subjekty dokáží prokazovat celý proces od přijetí objednávky až do fakturace krok po kroku.

Naopak na straně výrobců nástrojů nebo jiných kovových dílů toto zajištěno není, a existuje mnoho případů tzv. „důkazní nouze“, kdy výrobce nástroje není schopen prokázat ani nákup oceli, jeho kvalitu a ověření kvality, ani průběh výrobních procesů. Dokud tedy výrobci nástrojů nebudou na zlepšení svých systémů jakosti, minimálně na úrovni, kterou dnes mají všechny zakázkové kalírny, jejich šance na uplatnění náhrady za vady a škody v soudních řízení bude mizivá.

Jirka Stanislav