Očekávání v roce 2025

Když pominu pocit, že svět se úplně zbláznil, a že vlastně je nejlepší neočekávat vůbec nic, tak přeci jenom si říkám, že něco bych tedy očekávat mohl.

1)  Když vidím tento graf, a když je známo, že ještě v roce 2020 byl podíl EUR na transakcích v eurozóně 37% [1], pak očekávám, že se nenajdou takoví blázni, kteří by EUR u nás prosadili. Řekněme si na rovinu, toho češství už moc nemáme, tak alespoň symbolicky bychom si tu korunu měli ponechat.

Pokud dneska stojí rohlík 3 Kč, a inflace zvedne jeho cenu na 4 Kč, pak výsledné zdražení je o 33,3%. Pokud to přepočtu na EUR, pak původní cena rohlíku v EUR je 0,12 EUR, nová cena 0,16 EUR. Protože ale v Evropě si nikdo s euro centy nehraje, pak skutečná cena bude zaokrouhlena směrem nahoru, na 0,2 EUR. To je zdražení o 66,6%. To, že nám z účetnictví zmizí počítání kurzových rozdílů se opravdu těch nízkopříjmových skupin nedotkne.

2) Další očekávání vyplývá z následujících grafů. Přestože vyrábíme levnou elektřinu, možná nejlevnější v Evropě, jsme nuceni ji kupovat za nejvyšší ceny v Evropě. Pro náš průmysl hodně motivační. Obdobně je to u zemního plynu. Nejsme sice na úplném vrcholu, ale těsně pod ním, i tak ale pád dolů bude bolet. Moje očekávaní je tedy takové, že se oprostím od dopadů na můj soukromý život a na moji rodinu, a soustředím se na prodej pecí.

Mým dodavatel zemního plynu je ČEZ. Protože ale vidí dopředu lépe a má asi i lepší informace, tak se zhostil role vizionáře, a na rok 2025 mi zdvojnásobil zálohy na zemní plyn, i když jsem za rok 2024 měl pouze minimální nedoplatek. Z toho lze vyvozovat, že dopad na průmysl bude v podstatě v souladu s očekáváním ČEZu.

Včera mi přisel do datové schránky můj nový důchodový výměr. Navýšení o 1,2%. Chápu, že jsem zvláštní důchodce, mám dvě malé děti a rodinu jako zamlada. Mám ale takový drobný pocit, že právě proto se mi stát za něco mstí. Samozřejmě, ty děti mám, protože jsem je chtěl, a miluji je, jak jen otec může své děti milovat. Ale aby si papaláši přidávaly tisíce a mě kompenzovali inflaci, kterou mimochodem způsobili právě oni, pouhými 446 Kč, tak to mi připadá odporný. Vždyť jen na těch zálohách na zemní plyn pro ČEZ zaplatím navíc 23 040,- Kč.

3) Dalším očekáváním je, že tento rok bude významným konsolidací tepelného zpracování do větších celků. V poslední době došlo k akvizici skupiny Paolo holandskou skupinou Aalbert N.V, čím Bodycote v Americe získal velkého konkurenta srovnatelného velikostí. Zaznamenal jsem i akvizici Härtha Group kalírny Donau-Härterei GmbH se sídlem v Neu-Ulmu nebo VACUUM S.P.A. v Itálii. Dnes je již veřejným tajemstvím, že Härtha obchází i český a slovenský trh, doprovázena Vladislavem Galkem, a hledá svoje příležitosti i zde. Jsem opravdu zvědav, kdo do tohoto lákadla spadne první.

4) Dodavatelé pecí již pochopili, že o pec jako takovou jde pouze na začátku. Pokud má ale sloužit 20 let, musí k ní být poskytnut odpovídající poprodejní servis. TAV Vacuum Furnaces má k tomu TAV Engineering, ECM si v poslední době pořídilo Vacuum SM – Service & Maintenance z Itálie, nebo IOS v Německu. I ostatní výrobci pecí se k tomuto trendu postupně připojují. Moje očekávání je tedy takové, že obě firmy, které zastupuji, budou tyto služby poskytovat v maximální míře a na takové úrovni, aby zajistily důvěryhodnost prodeje. Jedině tak se lze posunout dopředu. S tím souvisí i výběr komponent vakuových pecí, jejich spolehlivost a dlouhodobá funkčnost, stejně jako výroba vakuových nádob. Trend minulých let, kdy se hledalo nízkonákladové řešení a vakuové nádoby pro italské, německé nebo francouzské pece se vyráběly v CZ i SK je již dávno pryč. Dnes naopak, všichni výrobci pecí si tuto výrobu stahují pod sebe tak, aby měly celý proces výroby pecí pod kontrolou. Nejedná se totiž jen o svařenec, ale o kritický díl vakuové pece. A protože právě dnes máme u nás v Čechách několik pecí s problémem těsnosti vakuové nádoby, považuji tento trend za jediné možné řešení. Moje očekávání v roce 2025 je tedy vázáno i k tomu, že jak TAV Vacuum Furnaces tak i ECM tento proces mají již za sebou a vakuové nádoby si vyrábějí pod svou přímou kontrolou, a spolehlivost těchto zařízení pomůže ke zlepšení jejich tržního podílu v CZ a SK. A pokud zákazník chce mít jistotu, může si přijet zkontrolovat svary již v přípravné fázi, ještě před tím, než bude aplikován ochranný nátěr.

5) Dalším očekáváním pro rok 2025 je trvalé zlepšování řídících systémů pece. Trend vychází jak z potřeb uživatelů, tak především z narůstajícího počtu směrnic a norem, definujících nároky na sledovatelnost všech parametrů. Nejedná se jen o ISO 20431 nebo AMS 2750, ale i o další nároky vyplývající z letecké nebo vojenské výroby. Z vakuové pece se bude muset postupně stát zařízení, které kromě vlastního tepelného zpracování poskytne uživateli i další informace nezbytně nutné pro TPM, nebo ESG reporting. Např. nové pece TAV již ESG reporting podporují, a tak po ukončení procesu můžeme již vidět spotřebu na 1 kg, respektive emise na 1 kg vsázky.

Příkladem je i vývoj hybridní SQ pece Ipsen s vytápěním vodíkem nebo elektřinou v závislosti na spotových cenách na lipské burze. To, jestli pecí topí vodíkem nebo elektrikou si bude pec rozhodovat sama, bez vlivu obsluhy.

Jinou kategorií problému je detailnější implementace některých požadavků AMS 2750 do systému řízení pece, např. management vsázkových termočlánků a omezení jejich použití na počet procesů při respektování teplotních limitů. To je velký problém při provozu pece v podmínkách aerospace. Kdo jiný, nežli pec lépe ví, na jaké teplotě procesy probíhaly a s jakou četností? A to nemluvím ani o TPM a povinných úkonech obsluhy před započetím procesu. To, co se dnes provádí přes ruční záznamy si může jednoduše diktovat řídící systém pece. Stačí k tomu pár QR kódů a ruční scanner.

Velkou budoucnost vidím i automatickém TUS, což je systém umožňující automatickou kontrolu rovnoměrnosti teplotního pole. Periodicita tohoto testu se neustále navyšuje tak jak rostou požadavky na sledovatelnost procesních parametrů pro kritické díly. Tento systém řeší vše tak, aby minimalizoval nároky na čas měření i personál a jeho kvalifikaci

6) Lze očekávat, že vlivem různých restrikcí, sankcí nebo uplatnění cel na dovozy do EU se vrátí důležitost lokálním výrobcům pecí. Již dnes je to tak, že pece vyrobené v Evropě nelze vyvést do Číny a naopak. I proto např. ECM vyrábí pece pro Evropu v Grenoblu, pece pro asijský a čínský trh v Číně. I když to zní děsivě, svět byl posunut k totálnímu chaosu. Jen ten výrobce pecí, který se s touto situací vyrovná bude moci pokračovat. Příkladem může být osud vakuových pecí Ipsen, kdy poslední kusy byly instalovány v CZ někdy v roce 2020, těsně předtím, než Ipsen tuto výrobu přesunul do USA.

7) Pokud Evropa bude pokračovat ve své sebedestruktivní energetické politice, je zřejmé, že zemním plynem vytápěné pece budou muset skončit nebo jejich potřeba bude významně omezena. I když jsem zaslechl názor, no a co, zvýšíme ceny! Nemyslím si ale, že akceptace trhu nemá žádný strop. Bude to velké dilema. Očekávání je tedy v postupném nahrazování pecí topených zemním plynem pecemi elektrickými

8) Dalším mým očekáváním je přechod z jednokomorových pecí na systémy dvou a multi-komorové. I když jednokomorové pece stále dominují, jsou limitovány ve spotřebě energie. Protože procesy v nich začínají a končí na pokojové teplotě, nutnost ohřívat celou pec od pokojové teploty na teplotu procesní znamená kWh vydané navíc. Příkladem jsou multi-komorová zařízení s LPC v automobilovém průmyslu. Představa, že by to samé se mohlo provádět v jednokomorých zařízeních je již dávno překonána. Jsou ale procesy, především v leteckém průmyslu, kde si toto nelze prozatím představit. Obdobně to platí při zpracování nástrojů. Já osobně se ale domnívám, že oboje lze převést do vícekomorových systémů. Jediný hendikep je nemožnost měřit teplotu vsázkovými termočlánky. Všechno ostatní bude ve více komorových pecích fungovat naprosto stejně, nebo ještě lépe, jak v pecích jednokomorových. Moje očekávání je tedy takové, že konečně se objeví na trhu miniaturizované zařízení pro měření teploty schopné umístění na mobilních vsázkách a s bezdrátovým přenosem signálu do řídícího systému pece. Existuje ale i jiná cesta. Tak jako LPC se dnes provozuje pouze na základě modelových SW, jako např. SimVac do SecoWarwick, nebo od ECM Infracarb, obdobně lze vyvinout modely pro simulaci ohřevu a chlazení směsných vsázek, které by vyhovovaly právě účelu zavážení vsázky do vytopené pece. Kdo s tím přijde první, vyhraje. Moje očekávání je tedy, že to stane právě tento rok, a že AI k tomu může významně pomoci se svými samoučícími se schopnostmi.

9) Tak jak se předpokládá nárůst 3D tisku kovových materiálů, nebo nárůst potřeby přesného lití, stejně tak s tím bude souviset i využití technologie HIP. Tento trend je jednoznačný a lze ho vidět i na snaze Bodcyote ovládnout tento segment trhu. Všechny tyto technologie musí symbioticky koexistovat. Moje očekávání je tedy i v tom, že se konečně probudí čeští investoři, a tato technologie se rozšíří i do našich končin. Teoreticky lze říct, že nikdy není pozdě.

10) V letošním roce vstoupí do života aplikace ESG reportingu, vykazování uhlíkové stopy na produkt. Velcí hráči na trhu budou muset vyžadovat tyto informace od svých dodavatelů, protože je budou muset reportovat s finálním výrobkem. Na to je prozatím připraven, pokud vím, pouze Galvamet. Jak ale ostatní? O výběru dodavatele tepelného zpracování pro tyto velké hráče nerozhodne jen cena, čas a kvalita, ale i uhlíková stopa. Očekávání je tedy takové, že právě tato Evropou vynucená potřeba spustí inovační proces ve vybavení kalíren. Už tedy nebude možné provozovat pece s neekologickými topnými systémy a s vysokou spotřebou energie. Dojde i na atmosféry a ENDO jako takové bude pod tlakem tohoto mechanismu. Náhrada je zřejmá, procesy se začnou stěhovat do vakua. Paradoxně to, na co všichni nadávají bude velkým stimulačním impulsem pro inovace zařízení.

11) Posledním očekáváním je robotizace a automatizace procesu tepelného zpracování. Tady vidím významnou roli ECM Technologie a její divize ECM Robotics. ECM, jako jeden z mála dodavatelů pecí se snaží dodávat ucelené komplety s vysokým stupněm robotizace. Je podle mě i první firmou, který dokázala implementovat do linky tepelného zpracování robotický vozík, plně nahrazující stávající koncepci kolejového zakladače. To považuji za revoluční řešení, které zcela bourá stávající představy o liniovém uspořádání linek tepelného zpracování. Pece nebo periférie mohou být kdekoliv na hale a AMR zakladač si s tím poradí. Jeho dosah je v řádově ve stovkách metrů.

Co k tomu říct dále? Moje představy nemusí být představy managmentu firem.

David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny to popsal zde [3]. Studie „Have CEOs Changed?“ analyzuje více než 4 900 hodnocení vrcholových manažerů mezi lety 2001 a 2019. Výsledky jsou překvapivé: po finanční krizi z roku 2008 klesly schopnosti CEO v několika klíčových oblastech. Noví lídři jsou méně charismatičtí, méně strategicky kreativní a méně zaměření na mezilidské vztahy. Naopak více dominují analytickým přístupem a orientací na detail, což může být reakcí na zvýšené provozní nároky firem.

Výsledky naznačují, že dnešní CEO mohou být spíše „manažery přežití“ než vizionáři růstu. Důsledky pro dlouhodobý vývoj firem a inovace mohou být významné.
Tak uvidíme na konci roku 2025.

[1] Lukáš Kovanda, https://www.linkedin.com/feed/update/urn:li:activity:7281387719866421248/
[2] Janusz Kowalewski, https://www.linkedin.com/feed/update/urn:li:activity:7280568797613146112/
[3] David Navrátil, https://www.linkedin.com/posts/david-navratil_m%C3%A1me-hor%C5%A1%C3%AD-generaci-ceo-studie-have-ceos-activity-7280460417947058176

Jiří Stanislav

05. ledna  2025