Marcel Menges

Kategorie

Osobnosti

Štítky

Když jsem začínal s privatizací, věděli jsme s Vláďou Procházkou, že naše vybavení, plasmová nitridace a jedno zařízení na PVD vrstvy, nám nebude stačit na splácení úvěru z privatizace. A tak jsem si vzpomněl na svoji francouzštinu, od vysoké školy neudržovanou, a vypravil jsem se k firmě SAFED do Délemontu. Tu jsem znal ještě z dob socialismu, protože jsme od nich chtěli know-how na průběžky. Domluvil jsem si setkání s tehdejším CEO Laurent Favarger. A když jsem tam dorazil, kupodivu u stolu seděl další bodrý člověk, Francouz, ředitel Fours BMI, Jean-Pierre Souchard.

Jean-Pierre Souchard, CEO Fours BMI, náš partner a učitel

A tak slovo dalo slovo, žádné papíry, a když jsme nabyli majetková práva k provozu na Hanychově, pozval jsem je jako společníky do našeho HT-PROGRES. A pak už to bylo jasné. První vakuová kalící pec a popouštěčka. a nová část našeho businessu. A protože jsme byli novici v oboru, tak první rozhodnutí bylo – pojedeš se zaškolit do Pusignanu.

Pusignan patřil v té době k výkladní skříni tehdejšího řetězce zakázkových kalíren ve Francii, skupiny HIT ve vlastnictví pana Philippe Le François. A protože to bylo kousek od Fours BMI, právě sem byla umístěna celá řada inovativních pecí od této firmy. Vakuum, plasma, PVD…. Musíme si uvědomit, že se psal rok 1993 a u nás bylo všechno teprve na začátku.

Pusignanu vládnul Marcel Menges. Byl to člověk, který zde vybudoval systém, do značné míry pak zkopírovaný do Bodycote Liberec. Neměl na mne čas, ostatně tak to v komerčních kalírnách obvykle bývá. Měl jsem ale naprosto volnou ruku, a tak jsem celých 14 dnů strávil na hale, s operátory, a svoji archaickou francouzštinou se pokusil získat vše, co bude potřeba k rozjezdu vakuové kalírny.

Byla to dobrá škola a dodnes si myslím, že bez této zkušenosti by HT-PROGRES nikdy neuspěl. Pak uběhla dlouhá léta a Marcel zcela vymizel z mého života.

Někdy v roce 2012/2013 se na mne ale obrátil Jan Elwart, tehdejší prezident CEG Group, jestli bych se nechtěl podílet na vývoji ERP systému pro celou skupinu Bodycote. Kývnul jsem na to, a ejhle, protože sem byli nominování všichni, kdo měli nějakou představu o řízení a organizací kalíren, tady jsem se opět potkal s Marcelem. V té době již byl Liberec více než dobře srovnatelný s Pusignanem. a tak jsem se za nic nemusel stydět. Na druhé straně, Marcel už taky nevládnul Pusignanu, byl pověřen vytvářením systému v rámci Bodycote France.

Spojovala nás nejenom minulost, ale i to, že jsme byli jedni z mála z mimo anglicky mluvících zemí. A tak jsme založili spolu česko-francouzskou buňku, a po večerech jsme spolu sedávali a vymýšleli celou řadu vylepšení. A mě to hrozně bavilo, už proto, že ta francouzština mi byla vždycky velice blízká, a stejně tak i jejich francouzská mentalita. Marcel byl velice dobrý společník, inteligentní, vtipný, a jeho zkušenosti z kalíren ve Francii a s Navision pak byli k nezaplacení.

To trvalo až do roku 2017, kdy Marcel se rozhodl odejít na zasloužený odpočinek, věnovat se své početné rodině a svým vnoučatům. A tak jedno z posledních sezení našeho ERP týmu bylo záměrně nasměrováno do Lyonu, nejenom kvůli našim úkolům, ale především abychom se s Marcelem rozloučili. Jeho zásluhy na za úspěchy Bodycote jsou neměřitelné. Pro mne bylo ale štěstí, že tohoto myslitele organizace života v zakázkových kalírnách jsem potkal už v roce 1993.