Linserka

I když to zdánlivě s mými metalurgickými tématy nesouvisí, opak je pravdou. V sobotu 20. prosince došlo ke slavnostnímu otevření rekonstruované budovy bývalé továrny na Starém Liberci.  Historie objektu v Resslově ulici se začíná psát v roce 1845. V tomto roce liberecký soukeník Gottfried Tanner staví klasicistní dům jako soukenickou manufakturu. Ten později prodává Christianu Linserovi, majiteli dílny na měděné a kovové zboží, který z něj vytvoří základ „Strojírny Ch. Linser“. V době probíhající průmyslové revoluce Linser rozvíjí svůj podnik a mění původní tkalcovnu sukna na slévárnu a moderní průmyslový komplex, na jehož podobě se podíleli přední architekti své doby. ​

Původní komíny stály ještě v 70tých letech

Na přelomu 19. a 20. století se Linserova slévárna od strojů pro textilky a pivovary odvážně vydala k motorismu, od roku 1902 vyráběla motocykly Zeus. Vrchol přišel v roce 1906, kdy zde vznikl a byl představen na automobilové výstavě ve Vídni vůbec první čtyřválcový automobil v tehdejším Rakousko-Uhersku. Kromě magnetoelektrického zapalování a pneumatik byl vůz Linser Voituretta kompletně vyroben v Liberci, na což byli v továrně Linser oprávněně hrdí. ​

Výrobní program R.A.F 

Linser nakonec postoupil licenci a dokumentaci pro výrobu automobilů nově založené automobilce RAF (Reichenberger Automobil Fabrik). Jejím majitelem byl vizionář, průmyslník a automobilový závodník Theodor von Liebieg. Po zahájení výroby v roce 1907 se přímá produkce automobilů přesunula do jiné továrny. Linserův podnik však nadále sloužil k výrobě komponentů pro tato vozidla i pro vozy značky Laurin & Klement. Tolik citace z webu https://www.linserka.cz/

Jenže tím to nekončí. Již v roce 1907 von Liebig staví halu v Ostašově, která sloužila právě k výrobě automobilů R.A.F.  Nebyl to ale asi dobrý plán, von Liebig nebyl strojař ale textilák. A tak již v roce 1911 odchází ze správní rady a nadále se již věnuje jen textilnímu podnikání. A protože vliv Laurin & Klement narůstal, R.A.F postupně upadala. Celá historie libereckého automobilismu končí v roce 1916.

Přichází ale opět na scénu Christian Linser. V roce 1926 bývalou RAF-ku koupil a do objektu nastěhoval stroje a vybavení slévárny. V roce 1936 Christian Linser umírá, a podnik v Ostašově, který ukončil provoz o dva roky dříve, připadá Rudolfu Linserovi. Následovala válečná epizoda a výroba dílů pro Wehrmacht. V roce 1958 pak přebírá slévárnu R.A.F výrobce nákladních aut LIAZ (Liberecké Automobilové Závody) a začíná nová éra, kterou již pamatuji. Více zde: https://www.ostasov.eu/r-a-f-liaz/

Kruh se uzavírá, areál ve středu Liberce chátrá a chátrá. Zbyla poslední budova jejíž strav je vidět z mých fotografií. Kupodivu mě to tady přitahovalo fotograficky již v 70 tých letech, kdy jsem se přistěhoval do Liberce. Na fotografií jsou dnes již neexistující komíny bývalé Linserky.

A samotný dům vypadal takto. Atraktivita prvních automobilů v Liberci z něj vidět nebyla, jako fotografický objekt to byl ale objekt ideální. Vůbec celé jeho okolí tady čišelo nádechem devastace, nicméně mělo svoje kouzlo, protože zde zůstalo jako svědek nejenom doby poválečné, ale i doby z počátku 20. století. Je obdivuhodné, že v tomto stav zůstal objekt i 80 let po válce.

Stará Linserka, tak jak ji Liberec znal desítky let, to že ušla bourání je skoro zázrak 

20. prosince se konala ouvertura nově obnovené Linserky. Kromě hovorů o omítkách a fasádách zde ale byla krásná přednáška i historii tohoto objektu. Christian Linser byl vizionář. A i když jeho slévárna vyráběla i kanálové poklopy, postupně se měnila na firmu průkopnickou.

Renovované prostory Linserky 

Ve skutečnosti tady, právě zde v této zchátralé budově, vznikly základy Ostašovské slévárny, firmy, kam se chodili všichni metalurgové učit. Ze šedé litiny se zde odlévaly bloky motorů, hlavy válců, brzdové kotouče, zdvihátka ventilů a další a další díly, potřebné nejenom pro nákladní automobily LIAZ. Jak slévárna skončila je vidět na screenshotu níže. Zajímavé na tom je i to, že mým šéfem za totáče byl Milan Exner, ale jeho brácha Jaroslav Exner šéfoval této slévárně. I proto jsem o Ostašovské slévárně slyšel mnoho. A oba bráchové bylo skuteční odborníci, i když každý orientovaný jiným směrem. Nicméně trh po revoluci ukázal, co je životaschopné a prodejné, a co ne. Z výroby nákladních aut dnes není už nic, z té naší části se zrodil Bodycote Liberec. A náš hlavní poprivatizační business? Plazmová nitridace zdvihátek ventilů do motorů LIAZ.  A aby to dobře navazovalo, i můj společník a pozdější ředitel Bodycote Liberec Vladimír Procházka pocházel z LIAZu, kde pracoval v metalografické laboratoři.

Fotky z prezentace pana Dr. Mohra 

Rekonstrukce a historie Linserky se tedy promítla i do mého života. Nakonec bez Christiaina Linsera  a jeho vize o slévárenství, motorkách nebo autech by nikdy nevznikla ani R.A.F., ani slévárna Ostašov a možná ani Bodycote Liberec.

Produkty slévárny Ostašova a její konec v novinách 

A jaká ta dnešní Linserka je? Neříkám že krásná, je to prostě jen připomínka, že naši dědové a pradědové byly „chytré hlavy“. A i když dnes je budova určena výhradně pro kulturu a vzdělávání, pokud tam vstoupíte, vzpomeňte si na tu historii. Z mého pohledu byla obdivuhodná.

Jiří Stanislav

25. prosince 2025