Kam směřuje zakázkové tepelné zpracování v ČR a SR?

Protože to patřilo k mé profesi, vedu si základní údaje o trhu tepelného zpracování již od roku 2006. Tedy 20 let. Protože kvalita dat je vázána na kvalitu toho, co je v Obchodním rejstříku, moje záznamy obsahují mnoho chyb. Přesto vykazují určitou pravděpodobnost vývoje trhu a jednotlivých subjektů na něm. A jak to vypadá za rok 2025? Prakticky všichni mnou sledovaní hráči TOP12 již uzávěrky na OR mají, výjimkou je kalírna Meduna.
A co mi vyšlo?
Pokud se podívám na celková čísla, odhaduji celkovou hodnotu trhu na 6,182 mld. Kč. Z toho 2,328 mld. Kč připadá na komerční kalírny, zbytek na captive. Poměr je zhruba 37,7/62,3%. Překvapivý je nárůst PVD/CVD, nedokážu ale přesně odhadnout poměr mezi příjmy z povlakování a ostatními činnostmi. U firem jako je HVM Plasma nebo SHM Šumperk velkou část příjmu může tvořit výroba zařízení nebo komponent pro ně. I tak je to ale zajímavý fenomén našeho trhu.
Pokud porovnám technologie v komerčním sektoru a captive, je zde řada rozdílů. Jak se k těmto číslům dostávám? U většiny subjektů znám vybavení. Ke každému typu pecí pak dělám odborný odhad jejich podílu na celkovém obratu. Je tedy nutno vše brát s rezervou.
Poměr mezi technologickými sektory je vyjádřen takto, opět ale spolehlivost dat je s otazníkem. Zrovna nedávno jsem byl v Knorr-Bremse, kde je významný podíl výroby na laserovém svařování. Ten ale v mé statistice prozatím není. Co je varující je především přetrvávající podíl SQ, jak v komerčním sektoru, tak i captive. U LPC mají komerční zakázkové kalírny minoritní podíl, pouhých 2,1%. Obdobně to vypadá u HIP, tam ale jsou komerčně dostupná pouze dvě zařízení, v PBS a Vibrom. Obě pracují především pro vlastní výrobu, u Vibromu bude menší podíl externích zakázek, ale ten prozatím raději ani neodhaduji.
Poslední graf zachycuje vývoj tržeb a čistého zisku po zdanění dvanácti největších zakázkových kalíren v České republice a na Slovensku v letech 2019–2025.
Výsledný trend je znepokojivý. Přestože jsou tržby výrazně vyšší než v období pandemie COVID-19, ziskovost podniků prudce klesá. Zatímco v roce 2022 dosahovala souhrnná čistá rentabilita tržeb přibližně 12,5 %, v roce 2025 již činila pouze 4,5 %. A to navzdory tomu, že obrat celé skupiny zůstává na relativně vysoké úrovni.
Z dostupných účetních výkazů bohužel nemám k dispozici všechny údaje potřebné pro výpočet provozního cash flow, zejména odpisy a změny pracovního kapitálu. Samotný pokles čistého zisku tedy ještě neprokazuje odpovídající pokles peněžních toků. Je však vážným varovným signálem, že se zhoršuje schopnost kalíren vytvářet vlastní finanční zdroje pro další rozvoj a modernizaci.
A právě zde vidím jeden z největších problémů budoucnosti našeho oboru.
Bez investic do nových technologií, flexibility výroby, automatizace a digitalizace lze jen obtížně očekávat dlouhodobé udržení konkurenceschopnosti. Přesto mám ze současného vývoje dojem, že investice stále směřují převážně do obnovy nebo rozšiřování kapacit jednotlivých pecí, nikoliv do komplexní modernizace kalíren jako vzájemně propojených výrobních systémů.
Nová vakuová pec nepochybně představuje technologický pokrok. Sama o sobě však ještě nezaručuje vyšší produktivitu celé kalírny, širší portfolio služeb, flexibilnější plánování zakázek ani efektivnější využití výrobních kapacit.
A co tedy bude dál?
Čeká nás nelehké období. Transformace automobilového průmyslu, ústup některých tradičních výrobních programů, tlak na energie a náklady i rostoucí požadavky na kvalitu a sledovatelnost procesů zásadně mění podmínky, za kterých zakázkové kalírny podnikají.
Musíme si proto položit základní otázku:
Budujeme dnes kalírny pro průmysl, který bude existovat za deset let, nebo stále investujeme do kapacit pro průmysl, který postupně mizí?
Domnívám se, že právě druhá část této otázky vystihuje podstatu problému.
Setrvačnost nás vede k tomu, že se stále snažíme optimalizovat a zlevňovat tradiční technologické postupy, místo abychom zásadně přehodnotili samotnou koncepci tepelného zpracování. Zvyšujeme účinnost jednotlivých zařízení, ale ne vždy efektivitu celého výrobního procesu.
Výsledkem může být začarovaný kruh: klesající rentabilita omezuje prostředky na modernizaci, nedostatečná modernizace snižuje schopnost získávat nové typy zakázek a rostoucí konkurence dále vytváří tlak na ceny a ziskovost.
Pokud tento kruh nedokážeme přerušit, čeká část zakázkových kalíren postupná ztráta konkurenceschopnosti, konsolidace a v některých případech nevyhnutelně také ukončení provozu.
Budoucnost proto nevidím v pouhém pořizování dalších pecí. Vidím ji v budování flexibilních, energeticky efektivních a digitálně propojených výrobních systémů, které dokážou reagovat na měnící se potřeby průmyslu.
Neměli bychom si tedy klást pouze otázku, do jaké nové pece investovat. Měli bychom se především ptát, jakou kalírnu budeme za deset let potřebovat.
=======================================================================================================
Are you solving a similar problem? I will help you with the analysis…
40+ years of experience in the field
30+ years of experience… HT-PROGRES, Bodycote, Galvamet
cooperation… VŠB, Czechimplant, ECM Technologies, TAV Vacuum Furnaces, GHC Invest
12+ years of expert activity
Want to ask for a solution or want a non-binding consultation? Click on this link, I will usually respond within 24 hours. Contact email
========================================================================================================
Jiří Stanislav, Ing. CSc.
Consultant and forensic expert
========================================================================================================
15/11/2026







