Jak řeší schválení dodavatele tepelného zpracování u GM Powertrain nebo Ford v USA ?
Když jsem v minulém blogu psal ohledně vztahu mezi Nadca 207 a AMS 2750F, napadlo mne, že naše nástrojárny, vyrábějící formy na tlakové lití, to zase až tak moc nezajímá. Jejich spokojenost je dána cenou, termíny, dosaženou tvrdostí a tím, že tvarová vložka při kalení nepraskla. Za celou svou kariéru práce v oboru tepelného zpracování si nepamatuji, že by některá z nástrojáren v CZ nebo SK měla v úmyslu se zabývat touto problematikou nebo detailním auditem kalíren.
Protože ale nad specifikací Nadca 207 leží ještě další, v tomto případě vnitropodnikové normy s názvy DC-9999-1, dnes v revizi 18 pro GM Powetrain (dále jen GM), a AMTD-DC2010 pro Ford Motor Company (dále jen FMC), dnes v revizi L, bude asi dobré je zde představit.
Obě normy mají mnoho společného, a když si to člověk přečte, kromě popisu jednotlivých procesů tak jak jsou v Nadca 207, se jedná v podstatě o všeobecné obchodní podmínky pro dodavatele oceli, nástrojů, tepelného zpracování a testování, kteří chtějí dodávat formy pro tlakové slévárny GM nebo FMC.
Je ale mezi nimi jeden zásadní rozdíl. V prvním případě, tedy u normy DC-9999-1 celý proces řídí tlaková slévárna GM. V druhém, tedy u normy AMTD-DC2010, pak nástrojárna schválená FMC.
V obou případech se zavádí termíny – provizorní zdroj a schválený zdroj. Provizorní zdroj není schválený zdroj, je to pouze zdroj, který demonstruje svoji vůli splnit kritéria odběratele, ale nemá ještě dostatečně dlouhou historii statisticky prokazatelných výsledků na tvarových vložkách forem tak, aby potvrdil svoje schopnosti.
Schválený zdroj je ten zdroj, který po absolvování testovacího období získává certifikát „Schválený dodavatel“.
Pro dodavatele oceli navíc platí, že mohou dodávat jen oceli ze schváleného seznamu ocelí pro práci za tepla, a současně musí být její výrobci. Je zcela jednoznačně zakázáno, aby schválený nebo provizorní dodavatel oceli dodával ocel mimo seznam schválených ocelí, a dále ocel, která jím nebyla vyrobena, ale byla nakoupena od jiného výrobce a následně prodána GM nebo FMC. Pokud schválený nebo provizorní dodavatel oceli chce prodávat nový typ oceli, musí ji nejdříve nechat certifikovat GM nebo FMC.
Provizorní nebo schválený dodavatel tepelného zpracování je takový zdroj, který vlastní pece, schválené GM nebo FMC. V žádném případě se nepřipouští, aby tepelné zpracování bylo provedeno v jiné kalírně, byť v rámci jedné firmy, nebo na pecích, které neprošly schvalovacím procesem.
Pokusil jsem se provést porovnání obou nadstavbových specifikací:
Co k tomu říci závěrem? Z citace výše uvedených specifikací Nadca 207, GM a FMC je vidět, že velká váha odpovědnosti za kvalitu forem je na nástrojárně, resp. je to právě nástrojárna, která má významné pravomoci v procesu výroby forem pro tlakové lití. A to i v případě GM, kdy proces je řízen přímo tlakovou slévárnou. Obě specifikace se liší pouze v detailech a lze těžko říci, co je významnějšího. GM totiž vyžaduje 9 bar přetlaku, resp. 35 °C/min, ale velikost zrna 7, FMC pak 28 °C/min ale velikost zrna 9. U GM tedy větší roli bude hrát výběr kalírny a pecí pro tepelné zpracování, u FMC pak výběr oceli.
Významnost kvalifikace pecí dle AMS 2750F není sice v těchto specifikacích zvýrazněna, protože schvalovací proces je založen na shodě rázové houževnatosti před a po kalení s hodnotami dle specifikace, nicméně je zcela evidentní, že pokud pece nebudou ve validovaném stavu dle AMS 2750F, těchto hodnot bude možno velice obtížně docílit.
6. října 2021
Jirka Stanislav
