Freddy Hannig

Na Vánoce jsem se prohraboval starými fotkami, a tak na mne vykoukl Freddy Hannig. Byl jednou z osobností, které mne provázeli v začátcích podnikání, a jejichž názory mne hodně ovlivnili. Pro ty, kdo neví o koho jde, Freddy byl celoživotní obchodník dnes již zaniklé firmy SAFED ze švýcarského Delémontu (SAFED = S.A. Fours Électrique de Delémont).

Když jsem se rozhodl k životnímu kroku, k privatizaci laboratoří tepelného zpracování v Liberci na Hanychově, které patřily pod ZEZ Praha, tak již na začátku jsem věděl, že pokud chceme být špičkovou kalírnou, sami to finančně asi nezvládneme. A protože z doby předrevoluční jsem znal firmu SAFED, a protože jsem uměl jen francouzsky, a SAFED je z francouzsky mluvícího kantonu, tak jsem se k nim vypravil.

I když jsem Freddyho Hanniga znal již z doby dřívější, pravidelně se zúčastňoval veletrhu v Brně již v hlubokém socialismu, tím, že SAFED se nakonec stal naším společníkem v HT-PROGRES, se naše vztahy výrazně prohloubily.  A kromě práce se naším společným tématem staly i hory, především lyžování.

A tak se jednou stalo, že za mnou Freddy přišel a nabídnul mi půjčit garsonku v Crans-Montaně, přímo na sjezdovce v Aminoně. Ať si prý vyzkouším to pravé lyžování. Byla to nádhera, od té doby jsem přesvědčen, že Crans-Montana je lyžařský ráj. Byl jsem tam za ty roky v HT-PROGRES, a následně i v Bodycote, mnohokrát. Na fotkách je Freddy, který nejenom byl dobrý společník, ale i dobrý lyžařský instruktor. A tak kromě mne vylepšoval styl lyžování i u dalších účastníků zájezdů. Tady na fotce je s mým synem Martinem v roce 2004.  SAFED nás opustil ve firmě již někdy kolem roku 1998, vztahy s Freddym ale zůstaly až někdy do roku 2010, kdy se mi narodila dcera Mia Marli. Pak již nebyl čas ….

Protože ale kromě lyžování miluji i lezení po skalách, téměř po deseti letech od našeho posledního kontaktu, v roce 2020, jsem se rozhodl, že odzkouším i vápencové skály v Jura Suisse.  Byla to dobrá volba, a i když skály jsou hodně roztroušené po krajině a občas se opravdu špatně hledají, sportovní lezení je tu opravdu pěkný.

A protože do Delémontu to není daleko, tak jsem si řekl, že by stálo za to Freddyho navštívit. Jenže doba, kdy jsme už nebyli v kontaktu byla dlouhá, tak jsem vůbec netušil, jak ho hledat. Nakonec jsem zkusil Google, a ejhle, ukázal mi na vesnici, která byl kousek od místa, kde jsme lezli po skalách.

Po krátkém hledání jsme byli na správné adrese. Když jsem zazvonil, ještě pořád jsem si nebyl jist, jestli to není jen záměna jmen. Nebyla. Vykouknul Freddy a napětí se rozplynulo.

Freddy žije svůj idylický důchodcovský život, částečně zde, částečně v Crans-Montaně, a vypadá pořád stejně, i když na krku má již skoro osm křížků. Pouze jeho severský pes jménem Plume (v překladu Pírko) ho již opustil, jeho žena, o pár let mladší, ale stále o něj pečlivě pečuje.

A tak jsme u kávy klábosili o přítomnosti, ale především o minulosti. Když majitelé SAFED firmu prodali v roce 2007 Aichelin, vše se změnilo k horšímu. Celá výroba byla převedena do Rakouska, náhradní díly a služby do Francie a v Delémontu zůstaly jen kanceláře. Hala se rozparcelovala a pronajala různým subjektům. Tím i skončila historie SAFED v této lokalitě. Freddy dával najevo svoje rozladění, nemohl ale nic ovlivnit. Byl ale vždycky na firmu tak pyšný, že chápu, že konec snu, který celý život pomáhal budovat, ho rozladil na zbytek života.

Byl jsem rád, že jsem se k té návštěvě odhodlal. Přeci jen Freddy pro mne hodně znamenal, nejenom pro svoji „moudrost“ odborníka na tepelné zpracování, ale i pro lidskost. V mých vzpomínkách tak zůstává nejenom jako přítel, ale i jako nestor tepelného zpracování, kterému by slušelo nějaké to místečko v síni slávy, v té mojí zcela jistě.

28. prosince 2022

Jiří Stanislav