Djamel Benoumelaz

Dnes je prostě den „blbec“. Kromě toho, že odešel navždy můj přítel Piotr, dnes je i páté výročí, kdy zemřel Djamel Benoumelaz. Kdo to byl? Snad lze i říci, že ikona našeho podnikání, společná i pro Vladimíra Procházku, budoucího plant managera Bodycote Liberec.

Když jsme si vybrali za společníka do firmy Fours BMI, dodnes renomovaného výrobce vakuových pecí, dorazil k nám do HT-PROGRES na Horní Hanychov v Liberci Djamel, a jeho úkolem bylo namontovat nám naše první vakuové pece, kalící B64T a popouštěcí B64R.

Strávili jsme spolu 14 dnů a Djamel se stal naším prvním profesorem kalení. Hltali jsme vše, co se nám snažil vysvětlit, a to nejenom přes den, ale téměř každý večer i v hotelu, u piva nebo sklenky vína. Djamel byl nejenom komunikativní, optimistický a veselý, ale nezaměnitelným způsobem velice inteligentní a empatický. Nebylo to dlouho po revoluci, psal se rok 1994, a bylo to zhruba dva roky po privatizaci. Vše pro nás s Vláďou bylo nové, a nejenom o pecích, ale i jeho pohled na tvrdý kapitalismus. Byla to dobrá škola, a díky Djamelovi jsme se posunuli o hodně dopředu.

Djamel ve své oblíbené kavárničce v Rive-de-Gier 

A protože jsme k sobě měli blízko, kromě řešení problémů s pecemi jsme se začali zajímat i o naše osobní životy. Tady je potřeba ještě podotknout, že Djamel byl ten, který pod naším nátlakem způsobil revoluci v programování pecí. Díky jeho umu, již někdy kolem roku 2001, jsme měli naši první českou 10 barovou kaličku B84TR naprogramovanou s izotermickou prodlevou dle Nadca 207. To, jak jsem zjistil, někteří výrobci pecí neuměli ještě ani v roce 2021.

Ale vraťme se k Djamelovi. Bydlel v River-de-Gier, a denně dojížděl 70 km do Saint Quentin Fallavier u Lyonu. Bydlel zde s úžasnou ženou Caroline, a s dětmi Julianem a Chloé. A tak když jsme jeli kolem horolezit v údolí řeky Ardeche, stavili jsme se u Djamela. Djamel, mimo jiné, byl i bigbíťák. Hrával v místním bandu a docela mu to šlo. Jenže pak přišla rakovina hrtanu a ztratil hlas. A pak už se pomalu ztrácel, až v prosinci 2017 odešel navždy.

S jeho ženou Caroline jsme v kontaktu dodnes. Julian, pokud vím, pracuje jako táta u Fours BMI. A dcera Chloé? Ještě v roce 2018 jsme se s ní potkali v Praze. Pamatoval jsem si ji jako mimino. Z Chloé se ale vyklubala pravá nefalšovaná francouzská mladice, plná života, a se smyslem pro humor. A tak naše setkání bylo skvělé, veselé a plné porozumění. A byl jsem rád, že mohla poznat moji ženu Annu, její dospělé syny, a i moje drahé dcerušky.

S Chloé v Praze 2018

Proč to píši? Snad jen proto, že občas mám pocit, že díky svému oboru jsem potkal opravdu skvělé lidi, a že bychom si toho mohli vážit více, než to děláme doposud. A pak najednou ti lidé odejdou a my si uvědomíme, že nám hodně chybí …..

9. prosince 2022

Jiří Stanislav