Česká slévárenská společnost, sekce 06 pro lití pod tlakem

Kategorie

Štítky

Ve čtvrtek 31. března se uskutečnilo jarní zasedání České slévárenské společnosti, Odborné komise pro lití pod tlakem, sekce 06, zaměřující se zejména na tlakové lití slitin hliníku na strojích se studenou komorou, na tlakové lití zinku a na další metody, které do oblasti tlakového lití patří.

„Nadca 207 a její aplikace v praxi“ bylo téma mojí přednášky, připravené ve spolupráci s Galvamet. Pro zhruba 120 přihlášených účastníků to nebylo zcela nové téma. V některých firmách se již 100% provádí vstupní rázové testy pro hodnocení jakosti materiálu, v jiných pak provádí periodické relaxační žíhání pro odstranění pnutí z tepelné únavy.

Nicméně musím konstatovat, že za 22 let mé osobní propagace této specifikace, zaměřené na systém řízení jakosti výroby nástrojů pro tlakové lití, jsem se domníval, že nástrojárny i tlakové slévárny více pokročily.

Tak, jak jsem z jednotlivých prezentací pochopil, každá úspora, i ve formě desetihaléřů na kus je vítaná. Jenže aby tato úspora vznikla, je k tomu potřeba úsilí a snaha to změnit, a především systematicky testovat. Když si promítnu mé vědomosti o práci pro letecký průmysl, Nadca 207 směřuje k frekvenci testování dnes v letectví naprosto obvyklou. A je forma na tlakové lití něco jiného jak letadlo? Myslím si, že ne. Protože ani Nadcap není o letadlech, ale o schopnosti sledovat a archivovat celý průběh výroby tak, aby kdykoliv letadlo spadne, jsme mohli přesně dohledat kdo, kdy, co…

A to samé platí o formách. Pokud forma nemá životnost, nebo díl praskne, nebo vykazuje vážné povrchové vady, musíme být schopni dohledat zpětně celou historii té dané jedné vložky a určit důvody proč tomu tak bylo. Je to vlastně jednoduché …

Tak snad za dalších 22 let to už to snad bude lepší, pokud tedy ještě vůbec něco bude …

Když si vzpomenu na svoje počátky, když jsem pracoval jako vedoucí nástrojárny v Plastimatu, snad největší nástrojárny v CZ na formy na plasty (dnes Magna Exteriors), tak jsme s Jardou Fryčem, dnes známým libereckým knihkupcem, zaváděli sledování živostnosti forem přes počítač. Psal se rok 1979-1980, a my jsme měli k dispozici sálový počítač Minsk 22, který data konzumoval jen ve formě děrných štítků…. Tedy po každé směně nové děrné štítky a krmení počítače mohlo započít… Přesto to šlo a fungovalo to. Získávat podobná data v dnešní době digitalizace nebo Průmyslu 4.0 je v podstatě hračkou. Ale možná právě proto je v tom problém …