Hrnce pro indukční ohřev

Už jste si někdy koupili sadu nerezového nádobí a ta vám v myčce zrezavěla? Jak je z níže uvedeného, žádný problém.

Hrnce pro indukční ohřev jsou obvykle z potravinářské nerezové oceli typu 18/10, tzn. že ocel má 18% chromu a 10% niklu. To odpovídá oceli typu AISI 304 (EN 1.4301). Jedná se o typickou austenitickou nerezovou ocel, která je nemagnetická a současně velmi dobře vyhovuje svoji korozní odolností kontaktu s potravinami za vysokých teplot.

Pokud ale máte indukční ohřev, v takovémto hrnci nic neohřejete právě proto, že ocel je nemagnetická. Aby to tedy fungovalo, na spodní část hrnce musí být přidána ocel, která je magnetická a současně i korozně odolná. Obě tyto vlastnosti jsou pro ocel ne zcela jednoduše dosažitelné právě v této kombinaci. Proto je nutné vybrat feritickou nerezovou ocel, která má právě tyto obě vlastnosti, např. ocel AISI 430 (EN 1.4016), v potravinářství známou jako ocel 16/0. Tedy ocel s 16% chromu, bez niklu.

Z hlediska koncového zákazníka je to jedno. Tyhle detaily nikoho v kuchyni moc nezajímají. Vše se začne řešit teprve tehdy, když hrnec vytáhneme z myčky ve stavu dle obrázku.

Obr. č. 1 – Zkorodované dno hrnce                        Obr.č. 2 – Princip indukčního ohřevu

Kde se stala chyba? Nejdříve začnete u sebe. Zkoumáte, co jste udělali špatně. Bylo chybou že jsme v tom nádobí vařili? Asi ne, právě kvůli tomu jste si je koupili. Tak se obrátíte na prodejce, ten na výrobce, a v rámci lhůty 30ti dnů se dozvíte, že vina je určitě na vaší straně.  Používali jste špatnou myčku, chybné tablety nebo prostě jste vystavili hrnce agresivnímu prostředí.

Tak znova. Kde se stala chyba? Kdo mi pomůže?  Je možné prokázat, že hrnce jsou z toho materiálu, která je avizován, tedy 18/10 a 16/0?

V tomto případě je pomoc jednoduchá. Existují přístroje pro stanovení chemického složení oceli, které dokáží v několika vteřinách určit obsah těchto zásadních prvků. Nejsou sice schopny určit uhlík, ale to v tomto případě nehraje významnou roli, skoro žádný tam stejně z principu být nemůže.

V případě dna hrnce se má dle sdělení prodejce jednat o materiál 16/0, tedy o ocel, jejíž charakteristikou je 16% chromu a 0% niklu. Pro ocel tuto ocel lze dohledat jednak chemické složení, jednak ekvivalenty.

Obdobně pro ocel 18/10, AISI 304, 1.4301.

V prvním případě u materiálu dna nádoby vyrobené z feritické nerezové oceli jsme naměřili pouze ~12 %, nikl žádný, v druhém případě pak ~18 % chromu a ~8 % niklu.

Obr.č. 3 – RTG analýza dna nádoby                        Obr.č. 4 – RTG analýza hrnce

U materiálu dna je to zcela jasné. To, co by to mělo být, to to není. U materiálu vlastního hrnce je to trochu jiné. I když ocel měla mít 18% chromu a 10% niklu, pokud to převedu do platných norem pro ocel 1.4301,  pak povolený rozsah pro nikl říká, že by se měl pohybovat v rozsahu od 8 do 10,5%. Podle normy jsme tedy na spodní hranici povoleného pásma, ale stále ještě v toleranci, podle avizovaného složení prodejcem jsme ale 2 % pod avizovaný obsah niklu.

Jak se s tím tedy vypořádat?

Podle Občanského zákoníku č.  89/2012 Sb.

paragraf 2079

Základní ustanovení,

• Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

 paragraf 2095

Prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení.

Protože ale v tomto případě se nejedná o vadu, ani zjevnou ani skrytou, ale o dodání zboží v jiné jakosti, než bylo sjednáno, lze tento stav spíše hodnotit dle Zákona na ochranu spotřebitele č. 634/1992 Sb.

U materiálu dna se jedná o zcela jiný materiál, než byl avizován. U vlastní nádoby hrnce, i když obsah niklu 8 % se vejde do výše zmíněné normy, prodejce, resp. výrobce jasně avizují, že se jedná o materiál 18/10, s tedy 10 % niklu, a skutečnost, že ho je pouze 8 % je v přímém rozporu s tímto tvrzením. V prohlášení o shodě výrobku by mělo být tedy uvedeno, že se jedná o materiál 18/8 a ne 18/10. To se ale nestalo.

Citace ze zákona č. 634/1992 Sb

Paragraf 5

Klamavá konání

(1) Obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.

Informační povinnosti

Paragraf 9

(1) Prodávající je povinen řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby, jakož i o riziku souvisejícím s poskytovanou službou. Jestliže je to potřebné s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho užívání, je prodávající povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaženy v přiloženém písemném návodu a aby byly srozumitelné.

 (2) Povinností uvedených v odstavci 1 se nemůže prodávající zprostit poukazem na skutečnost, že mu potřebné nebo správné informace neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. Tyto povinnosti se však nevztahují na případy, kdy se jedná o zřejmé nebo obecně známé skutečnosti.

Co z toho tedy vyplývá? Snad jen to, že pokud máme pocit, že něco se zbožím, které jsme zakoupili, není v pořádku, stojí za to zvážit všechny okolnosti a koupi rozporovat. V tomto případě zákazník byl hodně vytrvalý a svého úspěchu docílil. Na základě znaleckého posudku se podařilo prokázat, že prodejce, potažmo dodavatel, nedodali zboží v avizované jakosti. Zákazníkovi byly uhrazeny jak náklady na Zboží, tak i všechny ostatní náklady s reklamací související.

Je ale potřeba i dodat, že necertifikované měření, které bylo na začátku provedeno, je nutno považovat za orientační. Už proto, že jej lze v rámci reklamačního řízení rozporovat.  Druhé měření, tentokrát již provedené certifikovanou laboratoří, bylo ale uznáno jako validní s ohledem na kulaté razítko zkušebny, a proti takovémuto měřeni již nelze vznést námitky.

9. února  2022

Váš Jirka Stanislav